Jak se přichází o domov

Ne ten skutečný, ale virtuální. Konkrétně ten o kterém byl tento blog. Shadoworld už je nějakou dobu mrtvej. Vlastně shadoworld už byl nějakou dobu mrtvej i počas toho když byl jěště živej. Nejsem si jistý proč, ale populace klesala a klesala až nakonec na stránku chodili tak čtyři lidé asi dvakrát za týden.
Možná proto, že znovu obživlo Město mrtvých ve své původní podobě. Možná proto, že můj vývoj SW se spomalil, až prakticky zastavil. Možná... nevím.

Každopádně ta definitivní rána byla když mi vypršela doména, stránka vlastně pořád běžela (a možná jěště běží, nevím), akorát už neměla www adresu, museli by jste na ni jít přes IP. To je jedno, skrátka vypršela doména, a já neměl peníze na její obnovení, i když to bylo směšných 10 eur na rok, nebo tak nějak. A pak mi ji nějakej podnikavec vyfoukl, protože si všiml že měla jistou dobu celkem pěknou návštěvnost a hezky se umisťovala při určitých klíčových slovech v googlu.

Dost to bolelo, bylo to pro mě jako ztratit "domov". Kdo mě zná ten ví, že žiju celkem dost na internetu, na SW jsem chodil... relativně často, když jinde nebylo co dělat, tak jsem se tam prostě přihlásil, a ani jsem nepsal, jen jsem tam byl přihlášen, a byl to pro mě pocit podobný tomu jako když po práci přijdete domů a zvalíte se na gauč, a prostě tam jste...

A pak už nebylo kam. A vlastně ani nemělo smysl ho obnovovat, byl to už hodně opuštěný a mírně zchátralý domov...

Bylo to už dávno, snad před rokem? Nevím přesně, ale stejně, když tohle píšu, stále jsem z toho smutný.
Po celý čas když jsem na něm dělal, když jsme tam chodili, jsem myslel, že kdyby znovu obživlo MMko, byl bych rád. A pak se to stalo, a já rád nebyl.

SW byl můj miláček, na dlouhou dobu to bylo splnění mého snu o projektu který nikdy neskončí, nikdy nebude hotový, pořád se v něm budu vrtat a nimrat, a piplat si ho, stavět ho výš a výš...
A pak zemřel. Chvíli po tom co začal upadat můj zájem jelikož začal upadat zájem lidí co tam chodili.
Ne, nechci házet vinu na vás, není vaše, je moje, ale to je jedno, nechci házet vinu na nikoho, prostě se to stalo.

A je mi to líto.
Ale jak řekl Kiowa, možná bylo načase pohnout se někam dál. Ale kam? To zatím nevím. Snažím se teď dělat jiné věci, ale ve skutečnosti je až tak moc nedělám. Ale to už je můj problém.

Jen jsem chtěl říct... měl jsem ho rád. Měl jsem rád vás, lidi co jste tam chodili.
Každá řádka kódu, kterou jsem pro SW napsal, vznikla s láskou a radostí, pro vás, stejně jako pro mě. Každá minuta kterou jsem mu věnoval stála za to, kvůli vám, stejně jako kvůli mě, stejně jako kvůli tomu co jsem se počas tvorby SW naučil. A naučil jsem se toho hodně. Prakticky jen díky shadoworldu jsem se naučil programovat weby. A taky díky vám, prostřednictvím shadoworldu, jsem se naučil hodně věcí o životě, a přístupu k němu. Asi je nepoužívám, ale to už je můj věčný problém, nezchopnost použít své znalosti v praxi.

Stejně vám děkuju, za všechen ten čas, za všechny ty myšlenky co jsme si tam vyměnili, za všechny ty hádky, a "hádky", za všechnu srandu i nesrandu která se tam odehrála, za všechny rady, slova výčitek i podpory, které tam padly.

A... trochu mě mrzí že tohle je zároveň jakoby "sbohem", jelikož to vypadá že mnoho lidí co na SW (v době jeho největší "slávy") chodilo už nechodí na MM. Chybíte mi, MM a pak SW byly jediné kontakty které jsem na vás měl. Ale zároveň bych asi měl být rád, že jste se dostali do bodu kdy podobnou stránku už nepotřebujete. Přeju vám všem hezký život, a děkuju že jste se mnou, a s ostatními, kousky z něj sdíleli, a že jste mi dovolili s vámi sdílet kousky toho mého.

Mějte se hezky, a jestli nejste Mrtví, tak se snažte nežít ve Stínu. Snažte se žít na slunci, je tam mnohem příjemněji, tepleji. Já se o to budu snažit taky.

Sit lux vobiscum.